22. septembra 2018

driving

Svoj vodičák som dostala v máji 2016 a do tohto roku som nejazdila.
Myslím si, že moje priznanie ľudí v mojom okolí nijak neprekvapí a možno prekvapí len niekoho, kto si povie: "Tak načo si si ten vodičský preukaz urobila?"
Úprimne, ja som si aj myslela, že budem pravidelne jazdiť, ale.. bolo tám pár ale.
Problém bol v tom, že keď som si začala robiť vodičský preukaz, mala som 17 rokov a úprimne, to, že by som mala sadnúť za volant a šoférovať, bolo pre mňa nepredstaviteľné. Ja, ešte dieťa a už šoférovať? Keď som mala prvú jazdu v autoškole, stále som tomu nechcela uveriť. Na každú hodinu som sa mierne obávala, ako to vlastne dopadne a možno práve tento stres spôsoboval to, že jazdy bývali síce celkom fajn, no ja som vo svojom vnútri stále cítila, že nie som pripravená.
Vodičský preukaz som si však vydobyla a na druhý pokus som to dala. Bola som šťastná, pretože som si už sama seba predstavovala, ako budem jazdiť a nebudem sa musieť spoliehať na autobusy, ktoré od nás idú naozaj v otrasných časoch a vždy som všade o dve alebo tri hodiny skôr alebo o pol či trištvrte hodinu neskôr. A keďže v mnohých prípadoch meškať nemôžete, vždy som bola v meste o niekoľko hodín skôr a zabíjala som čas popíjaním kávy či chodením po obchodoch.
Po približne dvoch rokoch, odkedy mám vodičák a po približne roku a pol, čo mám vlastné auto, som však stále nezačala jazdiť pravidelne. Dôvod? Jednoducho som stále vo vnútri seba necítila, že je to v pohode. Nejako som sa necítila dostatočne vyzretá na to, aby som začala jazdiť a sama behala po uliciach v mestách. Nie žeby som jazdiť nevedela. To viem. Jednoducho som si neverila a cítila som stres, keď som si sadala za volant.
Veď viete, ako to v živote chodí. Niekedy hľadáte ten správny impulz na určité veci a ten nechodí. No a presne vtedy, keď to už pomaly chcete vzdať, vás to kopne a vy cítite nový príval energie a nejakého nadšenia. A presne toto sa stalo aj mne nedávno, keď som sledovala nejaké video. Ani sama neviem, o čom to bolo, len viem, že v ňom niekto sedel v aute, šoféroval, nakrúcal sa a o niečom hovoril. V tom ma to úplne pochytilo. Nebolo by skvelé len tak si sadnúť za volant a jednoducho ísť? Odviezť sa do školy alebo na nejaké stretnutie bez toho, aby som musela čakať niekoľko hodín? Bolo! A v tom som jednoducho pocítila, ako veľmi chcem šoférovať a ako sa do toho chcem zas dostať. A tak som začala na sebe pracovať a stále aj pracujem, pretože raz chcem sadnúť úplne sama za volant a odviezť sa kamkoľvek chcem.

14 komentárov so far

  1. Ja šoférovanie milujem, nedokážem si bez neho predstaviť svoj život :) + je to pre mňa určitá forma relaxu :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Tak to je skvelé! Dúfam, že sa tak budem cítiť niekedy aj ja :)

      Odstrániť
  2. To je pekný článok a ďakujem ti za neho. Ja som nešoférovala dlhšiu dobu, nepotrebovala som to ani nejako. Ale tento rok končím školu a cítim, že sa budem musieť naučiť spoľahnúť sama na seba, na žiadne autobusy, vlaky a podobne a šoférovanie k tomu samostatnému životu určite patrí ak si ho chceme čo najviac spohodlniť.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Presne ako píšeš, ja som skončila strednú školu a pri vysokej budem auto potrebovať :)

      Odstrániť
  3. Moc ti držím palce! Mám to totiž úplně stejně. Řidičák mám rok, udělala jsem ho na druhý pokus a od té doby vyjela jen párkrát. Sama jsem si troufla maximálně na 2 kilometry vzdálenou zastávku. Za volantem se vůbec necítím dobře, každou jízdu v autoškole jsem byla vyklepaná jak ratlík. Připadá mi, že vůbec nestíhám rychle reagovat a neumím pracovat se spojkou. Všichni říkají, jak to chce jezdit a jezdit, ale já se na to vůbec necítím a naštěstí to řízení teď ani nikde nepotřebuji. Kolem sebe mám spoustu lidí, kteří to mají stejně. Jestli někdy jezdit začnu, to nevím, ale bude mě to stát spoustu nervů.

    M.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ďakujem!
      Jazdiť určite začneš! :) A dúfam, že v tom budem dobrá aj ja :)

      Odstrániť
  4. Moja kamarátka ma o pár mesiacov 17 a fakt si ju neviem predstaviť pri šoférovaní pretože obidve vyzeráme tak na 11 než na 15 a 16 :D Ale vodičák si chce urobiť určite. ;) :)

    Blog of Sunflower

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Vodičák je super vec a určite sa oplatí, mať ho :)

      Odstrániť
  5. Taky jsem si udělala řidičák, ale zatím nejezdím. Mám to dost podobně, jako ty. Taky bych potřebovala nějak "nakopnout".
    Povídání nejen o kosmetice

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Dúfam, že to nakopnutie u teba príde čoskoro, ako u mňa! :)

      Odstrániť
  6. Tak to držím palce, ať ti to dopadne a můžeš vyrazit na ty nejlepší road tripy! Úplně ten pocit chápu, my akorát nemáme doma auto, takže pro mě by bylo opravdu nesmyslné si ten řidičák dělat. :D
    Kout světa

    OdpovedaťOdstrániť
  7. To je super, já řídím ráda, sice jen občas, ale jsem si v řízení už dost jistá, dříve jsem se hdoně bála :)
    MyGoldenMind

    OdpovedaťOdstrániť
  8. Thanks for this post Love it Have a wonderful week xoxo Cris
    https://photosbycris.blogspot.com/2018/09/discovering-albert-park.html

    OdpovedaťOdstrániť
  9. Mám řidičák od 20, je to 5 let... měla jsem i auto, opravené a staré, ale měla. Z počátku jsme občas jela s taťkou, bála jsem se sama, necítila jsem se jistá. Bylo to tak jednou za týden, postupně jsem však úplně jezdit přestala. Jednoho dne jsem se rozhodla sama jet a svést kamarádky a měla jsem problém vyjet a lehce jsem se otřela o jiné auto, nestalo se nic, ale od té doby mám ještě horší pocit a jedu autem tak jednou, dvakrát za rok :) Ono je to dost velká zodpovědnost. Nevím jestli jsem úplně pochopila tvůj článek a jestli je to dost podobná situace, ale mám pocit, že chápu.

    Somethingbykate

    OdpovedaťOdstrániť

The Colorful Thoughts © . Template by JiveHype.com.
Posts RSS . Comments RSS